Tipy na výlety

STARÁ RADNICE – renesanční z doby kolem roku 1550, barokně i později upravovaná; uvnitř zbytky renesanční freskové výzdoby, na průčelí sgrafita z roku 1927 od architekta Františka Průši (1892–1956); v přízemí městské informační centrum, v patře stálá expozice o renesanční a barokní Volyni.

TVRZ – mohutná dvoupatrová palácová budova obdélníkového půdorysu, v jádru z konce 13. století, ale s řadou pozdějších přestaveb, na severní straně zachována obranná hradební zeď s příkopem a šestibokou nárožní baštou z doby kolem roku 1470, v baroku přebudovaná na sýpku; předchůdcem tvrze hradiště z mladší doby hradištní, jak dokládají archeologické nálezy z 11. a 12. století; v objektu sídlí městské muzeum, které je celoročně otevřené.

 

KOUPALIŠTĚ – unikátně zachovalá plovárna z let 1939–1941, vybudovaná podle návrhu architekta Václava Kolátora (1899–1945).

PANSKÝ DŮM ČP. 41 (městský úřad a kino) – původně správní budova velkostatku, na průčelí kamenný barokní portál z roku 1714, v současnosti zde sídlí městský úřad, v zadním traktu městské kino, Pošumavská tržnice a galerie v prostorách někdejšího panského pivovaru.

KOSTEL VŠECH SVATÝCH – v sousedství tvrze, gotický ze začátku 14. století, později upravovaný, dvoulodní, renesanční vstupní předsíň, věž přistavěna až v roce 1817; na jižním boku renesanční epitaf Pavla Dleska a náhrobek Duchka  Čtyřkolského z Volovice.

MĚŠŤANSKÝ DŮM ČP. 64 – rodný dům místní umělecké rodiny Boháčů, původně s kvalitní novorenesanční fasádou, u vstupu pamětní deska od sochaře Lukáše Černého (1984) z roku 2007, v současnosti sídlo základní umělecké školy.

DĚKANSTVÍ ČP. 120 – klasicistní budova z doby kolem roku 1825; sídlo římskokatolického farního řádu.

KAPLE ANDĚLA STRÁŽNÉHO – nad městem na vrchu Královice, novogotická z roku 1858, postavená podle plánů volyňského rodáka a architekta Josefa Niklase (1817-1877), hlouběji v lese kapličky sv. Šebestiána a sv. Vojtěcha.

KOSTEL PROMĚNĚNÍ PÁNĚ – na návrší Malsička, pozdně renesanční z let 1580-1618, postavený z fundace řeznického mistra Matěje Dršky; uvnitř zbytky raně barokních fresek; na hřbitově kolem řada umělecky kvalitních náhrobků z 2. pol. 19. a 1. pol. 20 století a hrobů významných osobností – básník a první překladatel děl A. S. Puškina Václav Čeněk Bendl (1832-1870), malíř Alois Boháč (1885-1945), sochař Josef Boháč (1890-1978), malíř Maxmilián Boháč (1882-1957), básník Jaroslav Hůlka (1899-1924), malíř a rektor pražské akademie Antonín Lhota (1812-1905), astronom a matematik Jindřich Svoboda (1884-1941), geolog, paleontolog a archeolog Jan Vratislav Želízko (1874-1938) a řada dalších.

MARIÁNSKÝ SLOUP – uprostřed náměstí, barokní z roku 1760, na vrcholu socha Panny Marie Immaculaty, ve spodní části sochy sv. Barbory, sv. Floriána, sv. Jana Nepomuckého a sv. Josefa.

POMNÍK PADLÝM – na náměstí Hrdinů u břehu Volyňky pomník obětem první světové války z roku 1925 od sochaře a architekta Františka Průši (1892-1956)

ŽIDOVSKÝ HŘBITOV – v části zvané Hradčany, nejstarší náhrobky již ze 17. století.

SYNAGOGA – v místech bývalého židovského ghetta, empírová stavba z let 1838-40.

PRŮMYSLOVÁ ŠKOLA – rozsáhlý funkcionalistický komplex z let 1929-32, vystavěný dle plánů architekta Vladimíra Wallenfelse (1895-1962) a Františka Fialy (1895-1957).

MĚŠŤANSKÝ DŮM ČP. 141 – původně obecní šatlava, rodný dům významného národohospodáře a politika Josefa Kaizla (1854-1901), na nároží jeho bronzové poprsí od sochaře Josefa Václava Pekárka (1873-1930), obklopené secesním štukovým reliéfem z roku 1903.

GALERIE NA SHLEDANOU – smuteční síň z 80. let 20. století, nikdy nedostavěná a neuvedená do provozu, v roce 2010 proměněná v galerii zaměřující se na moderní výtvarné umění v kontextu hřbitova.

NOVÁ PANSKÁ SÝPKA – jedna z hospodářských staveb v někdejším panském dvoře, práce architekta Karla Náhlíka (1849–1910) z let 1907–1908; v budově vzniká muzejní expozice zaměřená na zpracování dřeva na Šumavě.