KRAUSBERRY

To bylo někdy v létě 1984. Skončil jsem u Intráka, který spolu se mnou vyhodil skoro všechny. Takže to bylo docela snadný. Začali jsem zkoušet u Šimpanze (Ivana Dvořáka) a u jeho bráchy Richarda ve sklepě jejich vilky v Praze Na Babě. Byla to spíš zábava a sranda a nejdůležitější bylo posezení po zkouškách v hospodě, kde se všechno rozebíralo ještě teoreticky. V úplně první partě Krausberry hrál na basu Zdeněk Vřešťál, který byl jinak lyrický a melancholický folkař. No a ten vymyslel asi tak po sedmém pivu i název kapely. Měli jsme z toho dost legraci a těšili se, jak se to bude Intrákovi líbit. (jeho kapela se jmenuje Bluesberry)

No a tak jsme měli kapelu i název a od podzimu jsem začali hrát. Naší domácí scénou se stal Junior klub Na Chmelnici, kde jsme pravidelné hrávali. Pak přibyly další v Praze i venku a všelijaký festivaly. Občas jsme se hádali, občas někdo odešel, někdo jinej přišel, ale furt to byla příjemná zábava.

Pak přišel převrat a já jsem měl pocit, že se má chodit na Stouny a Pink Floyd a Jethro Tull a tak. A že český kapely nihoho nemůžou zajímat. No a tak jsme v roce 91 přestali hrát. Teda vlastně jen já. Kluci se rozprchli do jinejch kapel. Občas jsme se někde potkali, kluci mi řekli jak a kde hrajou a já jim jak pracuju. Jednou jsem vezl Šmardu (Richarda Dvořáka) do Bunkru odkud jel někam se Žlutým psem a tak mi to přišlo líto, že já nejezdím nikam. No a tak jsem pány zase obvolal, dali jsme zkoušku, to bylo myslím v roce 95 a zase to začalo. Vůbec mi nedošlo, jakou jsem měl kliku, že to lidi pořád chodili poslouchat. Až při pokusech jinejch muzikantů o comeback jsem si to uvědomil. Dostali jsme nabídku natočit CD. Pojmenovali jsme ho Na větvi podle titulního kusu. Pak jsme natočili ještě další a další. Občas se hádáme, občas někdo odejde, někdo jinej přijde, ale furt je to příjemná zábava.

Martin Kraus